 |
||
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
|
| Má cesta Já osobně vnímám všechny ty větve a kmeny jenž mi prochází pod rukama jako jistý druh bytostí, jenž přichází z lesa. Stejně jako jsme jednou přišli i my. Mají své osudy a své příběhy, které chtějí vyprávět. Je pro mě ctí jim umožnit stát se hudebními nástroji – to nejvznešenější v co se dřevo může proměnit. |
|
 |
Hledání
Proces výroby didgeridoo začíná u hledání, pozorování a setkávání se. Je to krásná tvořivá hra. Chodit lesem a vidět ve větvích krásné nástroje, odhadovat jejich zvuk. Největší radost je rozpoznat nástroj v soušce – stromu, který už padl a je vyschlý. Když už se rozhodnu řezat živý strom, snažím se, abych tím lesu spíše prospěl. To znamená beru si větve a kmeny jenž jsou z poloviny padlé, zlomené nebo rostou na husto v hájích. Tím les prosvětlím a ostatní stromy dostanou prostor stát se statnými.
Kde
Pro dobré zvukové vlastnosti je žádoucí, aby mělo dřevo co největší hustotu. Pro to je dobré vybírat na místech, které nejsou pro daný typ dřeviny ideální. To znamená – stinné severní svahy, husté háje a remízky, suchá stanoviště a vysokohorské oblasti, kde stromy rostou pomaleji.
Kdy
Další naprostou zásadní otázkou je – kdy dřevo řezat. Rozhodně to musí být v zimním období vegetačního klidu – kdy je životní energie, míza, uložena v kořenech, které jsou chráněni před mrazem. Tím dáte za prvé šanci dřevině na jaře znovu obrazit a za druhé tím docílíte toho, že kmen bude při vysychání a později při hře stálý a klidný – tzn. nebude se kroutit a praskat. Proud mízy ve stromu se pozastaví poslední týden v srpnu a začíná opět začátkem února. Biologická zima stromu tedy není totožná se zimou v kalendáři!
Měsíční dřevo
Kvality dřeva můžete velice zlepšit, pokud postupujete při kácení ve shodě s přírodními procesy a rytmy. Tj. využívání lunárního kalendáře – cyklu přibývajícího a ubývajícího měsíce. Při sestupné fázi měsíce – od úplňku do novoluní se energii v přírodě ubírá shora dolů a směrem dovnitř. U dřevin to znamená, že se voda a živiny stromu shromažďují do kořenů. Tím získáme dřevo mnohem sušší a nezajímavé pro dřevokazný hmyz. Obecně je lepší volit ke kácení dny blíže novoluní. Pro zájemce o zpracování dřeva dle moudrosti starých tradic doporučuji vynikající knihu od Erwina Thomy – Viděl jsem tě růst.
Zkušenosti
Již tři roky kácím dřeviny v zimních novoluních a výsledky jsou naprosto zřejmé. Například velké akátové kmeny o průměru 30 cm po dvou letech schnutí mají jen minimální prasklinky a to jen čelním příčném řezu. Což je dost překvapivé u dřeviny která běžně praská po celé délce.
Největší důkazem mi ale jest příhoda z letošní zimy. Při kácení velkých jasanů jsem vyřízl klín (příčný průřez stromu). Líbila se mi jeho kresba a tak jsem ho vzal s sebou domů. Když jsem se převlékal v kuchyni vedle kamen, zapomněl jsem ho na lavici. Všiml jsem si ho až po třech dnech. Vzal ho do ruky. A nemohl věřit vlastním očím. Byl zcela celistvý, rovný bez jediné praskliny. A to po uříznutí v lese kde bylo – 10°C a přenesení ke kamnům do 30°C kde ležel po tři dny. Jaké kvality bude asi prokazovat takové dřevo po 2 letech pozvolného schnutí ve stínu!?!
Ruční práce
Při celém procesu výroby používám ručního nářadí. Od kácení přes půlení až k povrchové úpravě. Za prvé je mi to příjemné pracovat v klidu a tichu a za druhé věřím, že druh energie vložené do dřeva – hudebního nástroje obzvláště - je i druh energie, kterou si dřevo uchovává a kterou z něj příjmáme. Navíc používání ručního nářadí je i cesta k soběstačnosti. Do světa kde může být méně továren, kamiónů a drátů všeho druhu. Výjimkou u mě bývá občasné navštívení místní truhlárny pro rozříznutí nadměrně velkých kmenů na pásové pile.
Tvoření dutiny
Původně je didgeridoo vyžíráno termity. V Čechách jsem je doposud nenašel a tak musím kmeny buď podélně půlit či vrtat ručními vrtáky – nebozezy. Pevně ale věřím, že se jednoho dne v lese setkám s broukem se kterým se domluvím na vyžrání aspoň pár kmenů.
Povrch
Dřevo nám mluví také svým povrchem – jenž je mikrosvětem sám o sobě. Stačí když zavřete oči, a dotknete se vyleštěného povrchu jasanu či hrubě opracovaného modřínu. Přivoníte si. Tudy k nám dřevo promlouvá svým intimním způsobem. Dýchající dřevo se svým obrovským vnitřním povrchem, s mnoha póry, vlásečnicemi a mikroskopickými trubičkami reaguje na každou změnu vlhkosti okolního vzduchu. K povrchové úpravě proto používám výhradně přírodních olejů a vosků (cestadreva.cz).
Pokud tento povrch natřeme lakem – čeho se pak dotýkáme? S kým pak můžeme komunikovat ??
>